Rádžasthán – architektonická perla Indie

Rádžpúti

Jejich pojmenování vychází ze sanskrtského rádža-putra neboli „syn krále“, tvoří významnou část původního obyvatelstva Rádžasthánu. Představovali válečnickou aristokracii, která svůj původ vztahovala k mýtickým dynastiím indického starověku. I v dnešní době mají pověst vynikajících bojovníků, ostatně mnoho z nich slouží v Indické armádě.

Kultura bohatá na hrdinské příběhy a legendy se odráží také v symbolice jednotlivých měst. Hlavnímu městu Rádžasthánu, Džajpuru, se přezdívá „růžové město“ a jeho znakem je kůň, symbol síly. Malebnému Udajpuru na jihozápadě země se přezdívá „jezerní město“ a jeho znakem je slon, symbol štěstí. Džódhpur je zase považováno za „modré město“ a Džaisalmér ležící na západě v samém srdci Thárské pouště je známý jako „zlaté město“. Symbolem tohoto pouštního města je velbloud, symbol lásky.

Udajpur – město jezer

Podle legendy nechal toto město vystavět král Udaj Singh po setkání s moudrým světcem. Roku 1568 se prozřetelnost světce naplnila, když mughalský vládce Akbar dobyl významnou pevnost Chittor a Udaj Singh byl nucen přesunout své sídlo do nově založeného a dobře opevněného Udajpuru. Město obklopené přírodní hradbou pohoří Aravali bylo pro obrovskou mughalskou armádu s koňmi a těžkými válečnými vozy nemožné dosáhnout. Udajpur, sídlo jedné z nejstarších dynastií světa Mewar, tak zůstal před vlivem mughalů uchráněn. Dnes se Udajpuru přezdívá „Benátky východu“ pro jeho krásná jezera lemující tzv. havelis, zdobené historické paláce s prvky tradičních kreseb a vyřezávaných ornamentů.

Hrdinové rádžputských časů

Maharána Pratap

Jedním z nejznámějších rádžpútských hrdinů a také prvním národním hrdinou Indie se stal Maharána Pratap, syn zmíněného krále Udaj Singha, který pokračoval v boji proti mughalské moci. I přesto, že císař Akbar poslal Pratapovi šest mírových depeší s nabídkou nenásilného připojení k jeho říši, Pratap zůstal pevně rozhodnutý se cizí nadvládě nepoddat. V roce 1576 tak svedl s Akbarovým vojskem významnou bitvu u Haldighati, ve které byl těžce raněn a podle pověsti ho zachránil jeho kůň Četák, který ho v bezvědomí vynesl z bitevní vřavy. Maharána Pratap a Četák jsou tak dodnes pro místní obyvatelé legendárními hrdiny, protože Akbarovi se nikdy Udajpur pokořit nepodařilo.

Mírábáí

Původem rádžpútská princezna z Chittorského domu byla provdaná za korunního prince Bhoj Raje, který však roku 1521 zemřel v bitvě. Po manželově smrti se zřekla bohatství, toulala se zemí, stýkala se s potulnými mystiky a stala se nejznámější indickou básnířkou a mystičkou. Za svůj život složila mnoho oddaných duchovních básní a písní známých jako bhajans, které oslavovaly Kršnu.

Zpráva o jejím upřímném a zbožném zpěvu se donesla i k mughalskému císaři Akbarovi, který ač sám muslim, velmi obdivoval hinduistickou duchovní tradici a kulturu. Rozhodl se proto Mírábáí vyhledat, ale protože její královský rod byl jeho největším nepřítelem, přestrojil se za potulného mnicha a spolu se svým dvorním pěvcem Tansenem ji navštívil v chrámu, kde zpívala. Oba byli jejím zbožným zpěvem i hlasem tak potěšeni, že při odchodu ji jako dar zanechali diamantový náhrdelník.

Podle legendy nakonec roku 1547 zázračně splynula s obrazem Kršny ve Vrindávanském chrámu, když byla obklíčena pochopy své rodiny, kteří ji měli přivést zpět na královský dvůr.

Přečíst další článek..