Káthmándú – město dřevěných chrámů
V Nepálu, „Bohem štědře obdarované zemi“ lemované na severu osmitisícovými vrcholy Himálaje a na jihu pokryté úrodnou subtropickou krajinou, leží v nadmořské výšce 1330 m.n.m. Káthmándú – město dřevěných chrámů.
Podle legendy vzniklo toto město díky budhistickému světci Mandžušrímu, který mečem prorazil přírodní hradbu údolí, které bylo v prehistorických dobách zaplněné obrovským jezerem, a tak vytvořil prostor pro jeho osídlení. Archeologické výzkumy existenci jezera potvrdily, podle nich vyschlo před 10 tisíci lety. První stálé osídlení káthmándského údolí datují archeologové do druhého století př. Kr.
Poutní místa – stúpy
Pro růst a rozvoj Káthmándú hrálo od začátku klíčovou roli náboženství. Stúpa Swajambhunáth sloužila jako důležité poutní místo pro buddhisty a posvátná řeka Bagmati pak přiváděla hinduistické poutníky.
Každá stúpa (posvátná kruhová stavba s buddhistickými relikviemi) představuje ztělesnění Buddhy a připomíná jeho osvícenou mysl v podobě vnitřního klidu a míru. Její jednotlivé části symbolizují pět přírodních elementů veškerého stvoření: zemi, vodu, oheň, vzduch a éter. Zužující se pyramida na vrcholu představuje třináct úrovní vědomí na cestě k Nirváně. Do všech světových stran poté hledí Buddhovi oči, se symbolem třetího oka – místem moudrosti a vnitřního vhledu a výrazně vykreslený nos představuje sjednocení s nejvyšším osvíceným vědomím.
Stúpa Swajambhunáth
Jedním z nejposvátnějších míst v Káthmandú je stúpa Swajambhunáth, která podle starodávné legendy povstala z lotosového květu plovoucího na hladině tehdejšího jezera. Její faktický vznik je ale spjatý s návštěvou indického krále Ašóky a počátky šíření buddhismu v období Maurjovské říše před více než 2000 tisíci lety.
Její dnešní podoba pochází z přelomu 17. a 18. století a v jejím chrámovém komplexu se stále ozývá mantra Óm mani padme húm (Ó nejčistší kapko vody v květu lotosu), modlitební mlýnky se otáčejí a třepetající praporky po větru unáší posvátná slova manter do atmosféry světa a k srdcím těch, kteří jej dokážou zachytit. Do toho všeho nespoutaně řádí tlupy opic, kterým není nic svaté, a přesto i ony zde mají svůj bezpečný a svobodný ráj v podobě respektující tolerance místních obyvatel. Ti totiž vnímají v každé z nich legendárního Hanumána – ztělesnění oddanosti a nezištné služby opičího hrdiny vůči králi Rámovi v dávných časech indické Rámajány.
Velká stúpa Boudhanath
V severovýchodní oblasti Káthmándú se pak nachází Boudhanath – jedna z největších stúp na světě. V jejich přilehlém okolí bydlí především Tibeťané, pro které je v nepálském exilu centrem jejich kultury, a především pak tibetského buddhismu s jeho čtyřmi školami.
Stovky tibetských poutníků zde odříkávají posvátné sútry, roztáčejí modlitební mlýnky a opakují mantry s tradičním uctíváním v podobě pokorného položení celého těla s tváří k zemi, kterým fyzicky odměřují svou vzdálenost od nejposvátnější hory Kailash v tibetské části Himálaje.
Posvátné místo hinduismu
Samotným srdcem Kathmándú je pak Pašupatináth – jeden z nejposvátnějších hinduistických chrámů a poutních míst zasvěcených mocnému Šivovi v podobě Pašupatiho – pána veškeré přeměny, který člověku připomíná pomíjivost fyzické existence života a zároveň nesmrtelnost jeho duchovní podstaty bytí. Často zde planou pohřební hranice spalovaných lidských těl za zvuku rytmického zaříkávání manter. K nejproslulejším slavnostem, kterých zde probíhá veliké množství patří svátek Šiva ratrí neboli Šivova veliká noc.